Potomek smrti // Ignissa Alissa Lilith Raimon

18. ledna 2014 v 13:13 | Alissa |  Členové

Jméno: Alissa
Blog: Adminka ZDE
E-mail: maggotzuzzule@seznam.cz


Jméno: Ignissa Alissa Lilith Raimon

Věk:178/18

Rasa: Potomek smrti

Ubytování: 3-11

Zvláštní schopnost: Dočasné usmrcení + vrozené schopnosti jejího druhu.

Schopnosti:

Popis:Ignissa je drobná dívka, která na první pohled vypadá křehce, ale ve skutečnosti má dost velkou moc. Má polodlouhé vlasy, které hodně často přebarvuje nejčastěji do odstínů modré. zelené a fialové. Její oči mají jasnou zelenomodrou barvu. Ve rtu má jeden piercing a druhý v levé nosní dírce a to stříbrný kroužek.
Ignissa poslouchá převážně tvrdou hudbu a to převážně black metal, death metal a gothic metal. Nepohrdne ale ani trash a power metalem a občas si poslechne i rock. Její hudební vkus vypovídá i o tom jak se obléká. Téměř pořád chodí oblečená v černém a má bezpočet kožených náramků s cvočkama a ostnama. Hodně ráda nosí trika svých oblíbených kapel.

CHarakter: Ignissa se zdá být velmi milá a citlivá dívka. Ve skutečnosti jde ale o pravý opak. Ve skutečnosti ale je vůči lidem arogantní, chladná a dá se říci že i zlá. Ale k těm na kterých jí doopravdy záleží se umí chovat až převelice hezky. Umí být trpělivá. Většinou je hodně tvrdohlavá. Když si něco umíní pevně si za tím stojí. Když dostane něco na práci a netýká se to draků, koní a nebo hudby nezajímá ji to a nechá to tak jak je. Nenávidí násilí proti zvířatům a lidi...lidé jsou podle ní jen tvorové bez duše kteří jsou jen obrazem sobeckosti, chamtivosti a zla a byla by nejradši, kdyby lidi postihlo něco díky čemuž by si lidé uvědomili své chyby. Miluje koně, velké kočkovité šelmy, čtyřkolky, hudbu, svou dračici Aerii a svou nejlepší kamarádku, kterou považuje za nevlastní sestru Ekaterinu.

Minulost: Ignissa se narodila do celkem chudé rodiny. Ovšem její rodina chtěla, aby měla nějaké vzdělání a v budoucnu i šanci na lepší život než vedli oni, a tak denně tvrdě dřeli na to aby mohla chodit do školy. Bohužel chodila do třídy, kde všichni její spolužáci měli bohaté rodiče, takže si ji ostatní dobírali že je chudá. Šikanovali ji příšerným způsobem...protože Ignissyini rodiče neměli na to, aby jí kupovali oblečení v drahých buticích, ostatní holky jí často. např. "omylem" polévali šťávou která nejde vyprat, pomlouvali jí a kdykoliv přišla do třídy pokřikovali na ni nehezké věci. Kluci si zase naopak občas troufli i k fyzické šikaně. Jednoho dne, když už prostě psychicky nezvládla to, co jí prováděli na ně vyjela. Dost hnusně jim všem vynadala a jedné holce, která ji neustále ubližovala právě kvůli jejímu oblečení roztrhla její oblíbené triko. Uvolnila ze sebe všechnu zlost, kterou v sobě měla. Tehdy jí spolužáci přísahali že jí ještě naučí jak se má vůči nim chovat. A to se taky do pár dnů splnilo...
Bylo to asi 4 týdny před koncem školního roku. Ignissa neměla peníze na autobus a tak musela jít domů pěšky...i přesto že to bylo víc jak 5 km cesty. Když došla k jejich domu nikde se nesvítilo a její 4 sourozenci Luke, Bella, Martin a Saša jí neběželi naproti jako vždy. Něco nebylo v pořádku.Vešla do domu.
Halóó´?? Je někdo doma?? Kde jste všichni?" Zavolala, ale nikdo se jí neozval. Prohledala celý dům, ale nikde nikdo. Jako poslední šla do suterénu. A tam našla sourozence...i se svou matkou. Byli svázáni v provazech, a vyseli hlavou dolů. Než stačila jakkoliv zareagovat, najednou se někdo vynořil ze tmy a i přesto že se bránila ji svázal. Se svou výškou a postavou neměla proti vysokému a celkem statnému útočníkovi šanci. Odněkud se ozval hlasitý smích. Pak dolů po schodech sešli další 4 postavy. Byli to její spolužáci, kteří jí nejvíc ničili život a alkohol z nich šel cítit na míle daleko. Ignissa se tak bála že strachem nemohla ani křičet, ani se hnout. Jen tam seděla,,,v rohu...svázaná...a úplně ochromená strachem. Vůbec netušila co se bude dít...a ani to vědět nechtěla.
Jeden z nich k ní přistoupil a usmál se ohavným, pokřiveným úsměvem. "táák krasotinko...teď tě hezky potrestáme...za tvé chování"
Další se rozesmál pohrdavým a štěkavým smíchem. "Cooože?? Tys jí řekl krasotinko?? Pff ta by byla stejně hnusná a ohavná i kdyby šla na miliardu plastických operací."
" Nechte toho vy debilové. Radši přejdem k věci nee??"
Jeden z nich odběhl pro něco na horu. Když se vrátil, nesl si s sebou pilku...pilku určenou na kosti a maso. Přistoupili k jejímu nejmladšímu bratrovi Lukovi. Ignissa najednou věděla co přijde. Začala křičet a brečet....prosila je ať to nedělají. Ale oni se jejím prosbám jen smáli. Jeden z nich si stoupl za ní. Chytil ji za hlavu a donutil jí se dívat na to, jak jejímu milovanému bráškovi řežou hlavu. Pilka byla zřejmě tupá, protože řezali dlouho...a bolestivě. To samé udělali i s ostatními...Všude bylo tolik krve...
Když své dílo dokončili, vzali mrtvá těla i hlavy od nich oddělené a vynesli je pryč. Poté co byli pryč, Ignissa si vysvobodila ruce z provazů tak, že si zlomila palce, a pak mohla ruce vyvléknout. Pak si rozvázala i nohy. Bylo v ní tolik zlosti, smutku a bolesti, že vůbec nevnímala svá fyzická zranění. To co se stalo pak si do teď neumí vysvětlit...
začala kreslit na zem nesmyslné znaky, tvary a neznámé písmena krví její rodiny smíšené s jejími slzami. Když to dočmárala najednou se propadla do temnoty. Ze zadu k ní promluvil neznámý, hluboký hlas. " hmmm...věděl jsem že mi dva se brzy potkáme Ignisso." Rychle se otočila aby zjistila kdo to na ni mluví, ale nikdo tam nebyl.
"Kdo jsi?" zeptala se ho roztřeseným hlasem.
"Já mám spoustu jmen a různých názvů...ale tobě postačí, když budeš vědět...že já jsem podle lidí ten špatný."
"Co ode mě chceš?!" Ignissa mluvila teď už odvážnějším a zlejším tónem. Zlost z té předchozí události ji zaslepovala tak, že na strach skoro ani nebylo místo.
"Já nic...ale ty by jsi možná něco chtěla ode mě...například...možnost pomstít se těm, kteří zabili tvou rodinu."
Roztřásla se...nevěděla co na to říct. Chtěla se pomstít...hodně.
"Ano...chci se pomstít...oni si nic jiného než utrpení nezaslouží! zabili mou rodinu! Bez toho aniž by měli nějaký pořádný důvod je zabít!"
"dobrá, dobrá děvče...mohu z tebe udělat potomka smrti...stvoření, které má schopnost život brát...bude jen na tobě kdo bude žít a kdo ne...ale ty sama budeš nesmrtelná...budeš odolná proti nemocem a nebudeš stárnout..ale zavraždit tě možné bude..." Ignissa ani nenechala ten hlas domluvit." Konej podle tvého myšlení...já jsem schopná dělat vše proto abych se jim mohla pomstít." Hlas se chápavě zasmál. a Někde ze tmy se vynořila krásná zdobená číše s nějakou černou, hustou tekutinou uvnitř." Vypij to má milá..."
Ignissa bez dlouhého váhání vzala číši a všechno do poslední kapky vypila." A teď se vrať a zabij je" Promluvil k ní ten hlas naposledy.
Před očima se jí zablýsklo a najednou byla zpět u nich doma v suterénu. Palce které měla předtím zlomené se jí nějak záhadně uzdravili. Necítila žádnou fyzickou bolest ani chlad...pouze touhu po pomstě. Když vycházela z domu koukla se na sebe do zrcadla. Nemohla uvěřit vlastním očím. Byla smrtelně bílá...skoro modrá, vlasy měla černé jako uhel a stříbrné oči. Rychle od zrcadla odtrhla zrak a odešla.
Ještě tu noc vyvraždila celou svou třídu. Umučila je k smrti. Poté odešla z města. Nemohla dál žít v městě kde zažila tu hrůzu. Udělala si příbytek v jednom lese....daleko od všech lidí...a od města kde dřív žila. Jednoho dne, když šla lovit jelena pro svou potravu, narazila na jednu dívku. Nevypadala zrovna nejlíp...vypadalo to že je nějak nemocná, ale citíla z ní ještě něco dalšího...temnou auru. Postupem času jí výdávala dál...a vypadala stále hůř a hůř. Když jednou zase šla kolem jejího příbytku ucítila takovou sílu její temné aury že se musela jít podívat co se to děje. Její kůň nervózně hrabal ve svém výběhu. Vešla do vnitř. Uviděla ji ležet na zemi jak se zmítá v bolestech...právě se měnila v démona. Věděla že jí musí pomoct. Chtěla u ní zůstat až do konce její proměny, pokud to zvládne, ale kůň proboural ohradu. Běžela za ním, a chytla ho za ohlávku dřív než stačil utéct. Začala ho uklidňovat. Hladila ho po čumáku a šeptala mu uklidňující slova.
"Ahhh...konečně si vzhůru," koukla na ni a zkoumavě si jí prohlédla. "Kdo jsi?" Zeptala se jí ta dívka nedůvěřivě.
"Šmarja promiň! Jsem nezdvořilá..." popošla k ní a přátelsky jí podala ruku. "Jmenuji se Ignissa Anamary Darkness," představila se a ona jí ruku lehce stiskla. "Jsem Ekaterina Adne Angee Fallout... Jak si mě našla?"
"Nebudu před tebou nic skrývat... Jsem potomek smrti a vycítím když někdo umírá. Taky jsem ucítila tvou velkou sílu, která ti toto pomohla přežít...ostatně, jako tvým druhům... Ke všemu jsem byla blízko, tak jsem na tebe chtěla dohlédnout..."
"Přežít co?"
"Zkoušku."
"Cože? Asi ti nerozumím!..."
" Byla si vyvolená aby jsi dostala druhou šanci, kterou sis musela nějak zasloužit..."
"Druhou šanci od koho!?" Místo odpovědi Ignissa prstem ukázala dolů. Adne stála jako zmražená dokud se Ignissa nezasmála. "Většina na to reaguje jinak... Stala ses démonem. Jestli chceš, mohli bychom být kamarádky. Pomohla bych ti to tu všechno nespálit..." Vřele se usmála a Adne věděla, že budou skvělé kámošky. Byli spolu jako sestry. Spolu přijali společné přijímení Darfall a od té doby spolu cestovaly. Pak jednou Ignissa objevila portál který je dovedl na místo, kde všechny nadpřirozené bytosti mohou žít v klidu a míru. Ještě těsně předtím, však jednou při lovu objevila modré dračí vejce, a vylíhla se jí dračice, která dostala jméno Aeria.

Galerie:
brittney568: Alissa White-Gluz of The Agonist
marinavampire: Alissa White-Gluz


Drak

Mazlíček
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama